Historické i současné pozadí našeho nejoblíbenějšího táborového zázemí, komunitního centra Prádelna, nám laskavě odhalil radní Prahy 5, JUDr. Petr Lachnit

Zdroj: Facebook Petr Lachnit

Krátký rozhovor nám poskytl ve své kanceláři městské části, nedaleko od místa samotného, které najdete ve svahu Holečkovy ulice.

Anna & Vlaďka: Rodiče i děti se často podivují nad názvem PRÁDELNA. Prozradíte nám i jim, co se za ním skrývá?

Petr Lachnit: Objekt našeho komunitního centra, který se jmenuje Prádelna, skutečně byl od roku 1945 prádelnou a posléze sloužil opět jako prádelna pro přilehlou mateřskou školu. Ještě v roce 2013 se takto užívalo spodní patro, které se později stalo součástí komunitního centra a dneska je tam učebna jazyků a učebna počítačová.

A&V: A jak se z prádelny stane komunitní centrum? Kdy tomu došlo a jak to tehdy bylo?

PL: Budova se stala součástí ZŠ a MŠ Grafická, ale její využití bylo minimální. My jsme si kolem roku 2012 všimli, že objekt je hezký a přijatelný a mohl by být odpovědí na poptávku po volnočasových aktivitách především starší generace. 

V létě se Prádelnou a jejím okolím rozezní dětský smích

Proto jsme jej v roce 2013 převedli pod naše centrum sociální ošetřovatelské pomoci, příspěvkovou organizaci, a postupně jsme začali otevírat jednotlivé programy, které byly z velké většiny orientované právě na seniory, i když nejen na ně. Pořádají se zde i výtvarné dílny a workshopy pro mladší zájemce.

Činnost komunitního centra se postupně rozběhla a nyní, již bez pomoci zvenčí, si tam senioři většinou organizují svůj čas sami. Je to tedy skutečné komunitní centrum jak pro lidi z blízkého okolí, tak i pro ostatní, kteří se pohybují na příhodných trasách MHD.

A&V: Má objekt samotný nějakou památkovou hodnotu?

PL: Objekt sice není veden jako kulturní památka, ale je součástí smíchovské památkové zóny. To je důležité vědět. Je doloženo, že objekt byl technickou stavbou, která pomáhala vedlejší budově, kde je nyní mateřská škola, ale která byla původně postavena jako infekční nemocnice a fungovala tak až do roku 1945. Později se v objektu otevřela mateřská škola, a právě z budovy dnešního K.C. se stala prádelna a technické zázemí sloužící této školce. 

A&V: Nedávno zde prý proběhla i nějaká rekonstrukce…

PL: Mateřská škola se postupně opravuje a aktuálně zbývá dokončit ještě vnější fasádu a vyřešit citlivé zateplení vzhledem k tomu, že se nacházíme právě ve smíchovské památkové zóně.

A&V: Ne každému komunitnímu centru se daří „žít“ tak jako Prádelně, v čem to je, že si vede tak, jak si vede?

PL: Prádelna byla v roce 2012, kdy jsme ji restartovali, jedním z vůbec prvních komunitních center, které začaly takto fungovat. Má rovněž výhodu v samotném umístění, které přímo nabízelo, aby plnila komunitní charakter.

A&V: Jaké s ní máte plány do budoucna?

PL: V prvé řadě se dokončí výmalby a některé technické záležitosti. Odbor správy veřejného prostranství plánuje na letošek i rekonstrukci parku, který Prádelnu obklopuje – ten bude rozdělen na část pro veřejnost mladší a na menší část pro ty starší. Tam budou umístěny i speciální posilovací prvky pro seniory. Věříme, že citlivou přestavbou a rekonstrukcí parku se v této lokalitě otevřou zase další možnosti.A&V: Ještě něco, co považujete za zajímavé dodat, a na co jsme se nezeptaly?

PL: Myslím si, že ve městě obecně chybí místa přirozeného setkávání a potkávání se, zejména starších občanů. Jejich finanční možnosti nejsou takové, aby si mohli volně sednout do kavárny, neříkám všichni, ale asi většina…

Právě to, že mají k dispozici své komunitní centrum se spoustou otevřených programů jim umožňuje dostat se z izolace a samoty, která je mnohdy horší než jakákoliv nemoc.

A&V: Tak ať se Prádelně daří a děkujeme za rozhovor!