Na mapě to místo najdete pod názvem Reggio Emilia. Leží na severu Itálie, kousek od známější Boloně. Jinak provinční městečko již pár desítek let přitahuje experty na předškolní vzdělávání – zrodil se tady totiž způsob práce s dětmi, který inspiruje celý svět!

Hodně jsem o tom slyšela i četla, až mně to nedalo a vyrazila jsem se seznámit s Reggio Children na vlastní oči.

Nejde o propracovanou pedagogickou metodu, o níž se vyučuje ve škole – jak je tomu třeba u Montessori nebo Waldorfu, ale o přístup hodný následování (proto se jeho stoupenci nejčastěji označují za „Reggio inspired“) a v praxi se snaží implementovat to, co považují za možné a vhodné vzhledem k lokálním specifikám každé kultury.

O čem to je?

Středobodem Reggio přístupu je dítě jako samostatně myslící bytost, schopná již v raném věku (1-6 let) utvářet svůj svět. Děti jsou vnímány jako průvodci vlastního vzdělávání; samy si určují, jakým směrem se chtějí vydat a rolí dospělých je, jim to v maximální míře umožnit. Důraz se klade na práva dítěte a jeho integraci do společnosti, na to, aby vyrůstalo jako součást své komunity. Jeho rodina i okolí je tedy do procesu vzdělávání přirozeně vtahováno.

Jak to vypadá?

Reggio školka působí jako teritorium, které chcete prozkoumat. Jeden příklad za všechny viz video:

Připadáte si tu jako ve snu. Otevřený prostor, rozdělený na místa setkávání, odpočinku a umělecké ateliéry – laboratoře, kde je každý kout zasvěcen všemožným objevům.

Jednou je to hra se světlem, vybavená zpětným projektorem a fotografickým nářadím, podruhé pracovní stůl s hlínou; jindy hudební studio se skutečnými nástroji nebo divadelní rekvizitář. Místo jednostranných hraček se potkáte surovým materiálem (písek, listí, větvičky, pecky, dřívka, drátky, semínka…), případně věcmi denní potřeby (pánvičky, vařečky, poličky, nářadí, knoflíky, kusy látek, dekorace, magnetky…).

 

Školka je rozdělená na sekce dle věku a propojená chodbou, schodištěm – někdy třeba skluzavkou! Všude visí nástěnky s dětskými výtvory, najdete zde i „zašívárny“ jen s lampičkou, polštářkem, obložené knížkami.

Barvy jsou neutrální, přírodní, žádný typicky dětsky kýčovitý interiér, na který jsme zvyklí v tradičních předškolních zařízeních.

Zkrátka prostor, který může být každý den něčím jiným, podle toho, co si vysníte, naplánujete a zrealizujete.

Jak se zde „pracuje“

Ono se totiž opravdu pracuje. Děti se věnují různým projektům, které jsou jim nabízeny a kterým ony dávají postupně originální směr i význam. Žádný z pedagogů předem neví, co z toho nakonec vznikne. Jednou se dětem promítne scéna s akrobaty v cirkusu a podá hlína jako materiál pro jejich imaginaci. Malí sochaři sami přicházejí na to, co jim tento materiál umožňuje a jak mohou při práci vzájemně spolupracovat.

 

Začnou třeba tím, že samy na sobě zkoumají, jak vypadá takový kotrmelec, než ho namalují a vymodelují artistu v této pozici.

Učitelé je povzbuzují, aby každému úkolu věnovaly vážnost a nespokojily se s nezdarem. Vše pečlivě dokumentují a z toho, co se dětem podařilo vychází při nabídce dalších aktivit.

Je skoro neuvěřitelné, čeho jsou 3 až 5-leté děti schopni v prostředí takové důvěry a podpory.

Jak to celé vzniklo

Za autora Reggio přístupu je považován pedagog a humanista Loris Malaguzzi, po němž je pojmenované i centrum v Reggio Emilia, které každoročně hostí celosvětové konference na vzdělávací témata, pořádá výstavy i workshopy a samozřejmě slouží i jako „vzorová“ Reggio školka i základní škola.

Osvícené myšlenky se zrodily v poválečné Itálii čtyřicátých let minulého století, kdy fašismem a nacismem demoralizovaná společnost prahla po něčem, co by jí postavilo na nohy a pomohlo vytvořit lepší demokratickou budoucnost. A naštěstí je napadlo stavět demokracii právě na výchově těch úplně nejmenších.

Co z toho plyne

Pro každého asi něco jiného, což je i původní myšlenka celé této filosofie.

Reggio přístup nediktuje, pozívá nás, abychom pozorovali, naslouchali, vnímali všemi smysly „The Hundred Languages of Children“, neboli Sto jazyků, kterými se děti v raném věku přirozeně vyjadřují.

Jak rostou, tak jsou o ně obírány díky výchově, postupné socializaci a víceméně násilnému podrobování všeobecné kultuře, jak vysvětloval právě Malaguzzi.

Pro nás všechny, kteří ve vzdělávání dětí působíme, je Reggio inspirací, jak s nimi pracovat, aby měly příležitost tvořit pokaždé svůj vlastní svět.

Jinak nám hrozí, že získáme jen kopie toho, co už známe, máme, umíme.

– autor: Anna Pedretti

Coming Soon
Total Votes : 43